Zvláštní příhoda z Vánoc

Přišel jsem ke stánku, kde stály tři kádě. Dvě byli prázdné, jen vodou po dně naplněné. V té třetí bylo vody trochu víc a u dna plaval poslední kapr. Neměl jsem tu odvahu si ho koupit. Nechtěl jsem mu brát ten pocit, že je vítězem.
. . .
Až doma mě došlo, že jeho vítězství je stejný klam jako ten můj. Byl jsem totiž rád, že mám doma už všechny dárky, ingredience i kapra pro nadcházející vánoční svátky.

Modrý balón

Jakou barvu má modrý balón ve tmě?
A proč má ve tmě žlutý balón stejnou barvu jako modrý?

. . .

možná proto, že barva není cítit jako ten balón

. . .

Na to že ve tmě není moc vidět, si většina z nás tak trochu zvykla, ale těžko uvěřit, že stejně špatně vidíme už i za světla.

7 - Smetánka

Věří v Pýchu svou a
naději mají v nekonečnost závisti ostatních.
Lásku ve smilstvo prožívají a
spravedlivý hněv přijímají stejně laxně,
jakožto moudře obžerství své spravují .
Mírnost v hněvu svém ukazují a
statečně lenošící dávají na odiv ostatním
svých sedm hříchů i cností.

PS: Znáte i Vy svých 7 hříchů a 7 cnostní?

Další krok

Běžíte po závodní dráze a najednou je před vámi podivná čára na zemi. Slyšíte výstřel. Jste před stratem nebo před cílem? A kdo to vystřelil? Co ten výstřel vlastně znamená? Milion otázek, ale kdo vám na ně odpoví?

Asi nikdo!

Teda, jeden by tu byl. Jenže se moc neposlouchá. Možná stačí udělat JEN další krok. Ale kudy? Směrem k cíli nebo směrem ke startu. A není to vlastně stejným směrem? A jsme vtom zase. Další otázky, ale nikdo kdo by na ně mohl odpovědět. Nebo snad někoho vidíte?

Tunelem zazněl další krok hluchého, co nic nevidí.

Konec světa jak ho znám – Osud

Je to už nějaký čas co to začalo. Byl poslední den těsně před prázdninami. Poslední setkání pár dobrých přátel v baru nad lahvinkou. S pokročilou hodinou téma houstne. Máme tu konec světa, nekonečnost vesmíru, multidimenzní zotročování a poslední soud.

A pak to přišlo.

Myslíš, že existuje osud?

Jednoduchá otázka která mě nemůže zaskočit. Odpověď na ni piluji již nějaký pátek.

Jasně že osud existuje. Nebo spíš jistá pravděpodobnost toho, že když se narodíš v určitou dobu, na určitém místě, stanou se s největší pravděpodobností některé věci. Například, pokud se narodíš na stejném místě a ve stejné době jako já, dá se předpovědět, že dostaneš vzdělání na základní škole, střední škole, gymplu nebo učňáku, založíš rodinu a nakonec zemřeš. To poslední je stoprocentní?

Lehký úsměv na konec jako tečka za mojí odpovědí. Jenže kola rozhovoru se točí dál. A mě to pomalu dochází. Další otásky jako střípky vytvářejí mozaiku kolem mlžného obalu slova OSUD. A pak se v mojí hlavě zrodila finální otázka.

Představte si, že tenhle vesmír zastavíme v čase i prostoru. Jiný vesmír vytvoříme za stejných počátečných podmínek. Je možné, že vesmír dospěje za stejnou dobu do stejného bodu jako ten zastavený?

Obávám se, že odpověď na tuhle otázku znám. Tak to je konec. Konec světa jak ho znám. Budoucnost totiž už byla dávno vytvořena.

Zeď nářků

Šel jsem po černém asfaltu podél bílé zdi. Měla drsnou bílou omítku. Moje ruka se bála jí dotknout. Přesto, když jsem šel pomalu, mohl jsem se rukou dívat na její tvář.
Moje kroky byly pomalé, ale jako bych s každým krokem utíkal. Milióny zrnek písku skončilo na téhle zdi. Jenže jejich křik nikdo neslyší. Pár mi jich zůstalo na dlani. Kam se teď asi vydají?

A já šel dál, podél bílé zdi na černém asfaltu. A moje pomalé kroky jako by utíkaly.

Východ slunce

.

Vždycky jsem věděl, že slunce vychází na východě. Ale kdo mohl tušit, že je to zrovna támhle.

. 

Virtuální slza

.


Ve virtuálním světě když vám spadne obří kámen na nohu, pak ti největší tvrďáci prý uroní i slzu.

.

Slova a slovníky

Mají slova nějaký význam, když je nikdo neslyší?
Mají slova nějaký význam, když jim nikdo nerozumí?
Mají slova nějaký význam, když je nikdo nepoužívá?
Mají slova nějaký význam?
. . .
. . . A kolik slov jste dnes řekli vy?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A komu?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A rozuměli vám?

Otáčel jsem listy ve slovníku a snažil jsem se některá ta slova zaslechnout.

. . . .

Jak asi znějí ta slova, která ještě nikdo nevyslovil?

. . . .

Proč jen některá slova mají svoji vůni?

Pláč

. . .

Znáte přeci ten pocit, když nitro ždíme vaše oči?

. . .

Sýr

Sedím nad žlutým sýrem s černým nožem. Nálepka z obchoďáku upozorňuje na konec spotřební lhůty. Čekal jsem proto do půlnoci co se stane. Nestalo se nic. Až do teď. Dokud jsem sýr nesnědl. Teď už nemá tahle nálepka žádnou zvláštní moc.

. . .

Než jsem sýr úplně snědl. Okrajoval jsem žlutý sír pořád dokola. Víte kolik hran má hranatý sír než se vám začne zdát kulatý? Já to také nevěděl. Překvapilo mě, jak málo hran stačí. Ale čím kulatější tahle hranatý sír byl, tím víc jsem na něj měl chuť.

.

Chodník

Lidí na chodnících začátkem tohoto léta opět ubylo. Snad je to i dobře. Ale proč jsou chodníky tedy pořád stejně široké?

. . . .

Na úzkém chodníku jsem se nikdy s nikým nesrazil.

. . . .

Je ten chodník špinaví nebo ta špína jen leží na chodníku?

. . . .

Šel jsem po jednom chodníku, abych našel jeho konec. Byla to dlouhá a otravná cesta. Zrovna když mně začala pobolívat pravá ruka, uznal za vhodné mě s téhle silnice konečně odvést do lesa. Ale konec jsem stejně nenašel.

.

Sraz spolužáků

Většina mých bývalých spolužáků všude byla, všechno viděla, všechno zažila.
.
. .
. . .
. . . .

Většina si z toho ale nevzala žádné ponaučení.

[Poznámky ze srazu spolužáků]

Chcete slyšet pravdu?

Když učí ptačí matka svoje mláďata létat myslí jen nato, aby její děti mohli odletět co nejdál. Co nejdál od ní.

.
.
.

Než zemřou.
.
.
.

Data

Jedničky a nuly za sebou jdou
Nesou světem informaci,
dobrou i zlo.


Co nesou, sami nevědí.
Vesele si putují.
Odpusťme jim jejich hříchy.
Nevěděli, že já umřu smíchy,
až se ke mně dostanou.

( . . . . . )

Zasáhnou tě v hlavě,
. . . . . . . . v srdci,
. . . . . . . . . . . v boku.
Nakopou tě do rozkroku.
Brzo zjistíš, že to nejde bez pokroku

( . . . . . )

Dnes neváží ani gram.
Barvu neukážou ani Vám.
Přesto černější než hejno vran,
rozežerou vaši mysl, bez zábran.

Volba

Každý má možnost volby

Někdo se nejdřív napije a pak nají,
jiný se nejdřív nají a pak to zapije

Někteří si dokonce mohou vybrat, co pijí a co jedí

Rozdíl je v tom opravdu veliký.

. . . . .. . . . . . . . Stačí ale jen pár dní počkat,
. . . .všichni mají nakonec zase hlad a žízeň.

[Volby 2010]

Směr

Buď volný, leť kam tě to táhne.
. . . . . . . . . . . Tohle si asi neříkají berušky před větrákem?

Stín

I když se člověk snaží sebevíc, svůj stín bez světla nevrhá.

OBRO a ZLO

Otázka:
Je světlo na konci tunelu opravdu tím správným směrem?

Světlo:
Brzo ráno na východě začne se svojí krutou pouť
svou silou spálí všechno, co nechá ho žhnout
Pod tíhou jeho paprsků
mysl omdlévá .
Tam nahoře, kde nic ho nezhasne
musí jen plout

Stín:
Studená ruka stínu
zpocenou tvář příjemně ochladí
Unavená mysl,
kousek stínu za zlato vymění.
Stín dost hluboký
Rty tvé vodou odmění

Odpověď:
Není důležité kam jdete. Důležitá je cesta.

Zlá energie

Hodně lidí ví, že existuje dobrá a zlá energie.
Nemůžu přijít na to, proč se převážná většina z nich bojí jen té zlé.

Země

Poslední kdo vás obejme

O pěti potřebách

Člověk potřebuje jídlo, pití, spánek, sex a slávu
Všechny tyto potřeby dobře slouží pro vymývání mozku.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . a kolik ho zbývá vám?

Vlastní názor

Proč se lidi bojí mít svůj vlastní názor?

Možná proto, že žádný nemají, . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . a toho se bojí!
Možná proto, že mít svůj názor, znamená přemýšlet
. . . . . . . . . . . . . . . a toho se bojí!
Možná proto, že by museli žít svůj vlastní život
. . . . . . . . . . . . . . . . a toho se opravdu bojí

Klavír

Hromada strun natažených mezi hřebíčky
Kladívko bušící jak o život
Dřevěné tělo co podivný tvar má
. . .
Klavír je jen kus mrtvého dřeva a hromada starých strun natažených mezi hřebíky . . .
Dokud nepřijde ladič, který ho naladí
Dokud nepřijde skladatel, kterému v hlavě noty poskakují
Dokud nepřijde pianista, který ví co má dělat s rukama i nohama
. . . . aby struny správně rezonovaly . . . .

Život člověka

strach …. strach …. strach …. strach …. spánek …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. jídlo …. strach …. strach ….... strach …. strach …. strach ….
strach …. strach…. strach . . . .touha …. strach .…. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. radost …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. strach …..  sex …... strach …. strach ….
strach …. utrpení .... strach …. strach ….... strach …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. pití …..... strach …. strach ….... strach …. strach ….
strach …. strach …. spánek …. strach …. strach …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. sex …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. jídlo …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. radost …. strach …. strach ….
strach …. strach …. víra …. strach …. strach …. strach …. strach …. strach ….
strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. strach …. smrt . . .

Tady a teď

Vždycky jsem si myslel, že hledám pravdu.
Stále víc však zjišťuji, že možná hledám přítomnost.

Jak se hledá inspirace

Přijde inspirace sama k vašim ušmudlaným botám nebo ji musíte někde cestou nakopnout?

Věřím, že v našich životech je jen hrstka věcí které vám sami spadnou do klína. Většinový zbytek, si musíte nakopat krumpáčem sami. A pak vám může spadnout do klína.

V mém životě jsem se již několikrát zastavil a hleděl do skvrny na chodníku. Přišli však chvíle, kdy jsem neviděl nic jiného, než jen tu skvrnu. Bylo to smutné.
Často se nad tím zpětně zamýšlím. Snad už tuším kde se stala chyba. Pravděpodobně to bylo proto, že jsem měl hlavu jak autobus z městské hromadné dopravy. Prostě konzerva podivného tvaru, přetékající až po okraj lidským masem. Uznejte v tom se nedá dýchat. Natož myslet. A pak bylo nutné hledat inspiraci.

Jak ji tedy hledám? Asi se to mnoha lidem bude zdát směšné, ale osobně jsem našel vždy nejvíc inspirace tam, kde nic nebylo. Druhé místo kde hledám inspiraci je v prostoru netečném, kde struny, žestě a bicí vládnou světu. A na konec ještě jedno místo prozradím vám. Hledám inspiraci Tam, někam Tam . . . venku . . . za hranice ohraných rituálů. Tam se stačí jen dívat a být (i uvnitř) potichu.

[rozšířená reakce na článek: Je možné inspiraci hledat, nebo musí přijít sama?]

Kruhy v obilí

Pro ty co chodí v kruhu, je jedno kudy chodí.

Jaro

Sedět tiše a nedělat nic, jaro přichází,
tráva roste sama od sebe.

[Zentrim - Zenová moudrost]

Pravda

Pravda v tomto světě neexistuje . . . máme jen náš pohled na tenhle svět.

[rozjímání o pohledu na svět]

Svět plný emocí

Světlo měnící se ve tmu a tma měnící se ve světlo … to je náš svět plný emocí

[rozmýšlení nad stínem]

Jak chceš

Zvláštní . . . znám hodně lidí co mě tvrdí, že si můžu žít, jak chci. A pak mě poučují o tom jak bych měl správně žít.

Klidná noc

 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  Když Večer přichází,

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .šátkem ústa křičícím duší ováže.

V korunách stromů se stíny protáhnou až na konec světa

a slunce z povzdálí jen zavře svůj krám. . . . . . . . . . . . . .

Černé slzy noci dnes uspávají divou zvěř . . . . . . . . . . . .

 . . . . . . . . . . a výbuch ticha přehluší snad jen vítr severák.

 . . . . . . . . . . Celou noc slyšet je jen šepot listí v poruchách.

Byl to dobrý kluk

(Tenkrát)
Chodil s hlavou s přímenou, a smál se.
Přátele zdravil už z dálky a v jeho očích byla vidět radost z toho, že je potkal.
V životě mu prý chybělo už jen jedno nesplněné přání.

(Dnes)
Úsměv pokřivený, hlava skloněná, u ucha drahý telefon.
Míjí své přátele s očima upřenými do černého asfaltu.
Jeho úsměv se v podivný škleb změnil.
Snad mu někdo odpustí, že přál si být . . . úspěšný . . . .

Mraky

Mraky jsou jako klíče ke krásné zahradě nebes. Bez nich je nebe pusto-prázdným oceánem.

[rozjímání nad oblohou]

Brzo ráno

Jako poslední uhlíky žhavých kotlů velkoměsta
Toulají se opilci brzo nad ránem pustou ulicí
Slunce už chystá se vtrhnout do ulic,
ale přeci ještě malou šanci na útěk jim dává,
Pak s pýchou rozrazí víka popelnic
a špínu z ulice vymete ven.
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Když průvod pýchy s ranním sluncem vychází,
síla slunce temnotu probodává

Proč vznikl tenhle blog?

Tenhle blog je přímým pokračováním blogu Aminus Arcanus.Proč pokračování? Asi se vám to bude zdát směšné, ale k původnímu účtu jsem prostě zapomněl heslo. Třeba si někdy vzpomenu, ale prozatím pokračuji zde (a samozřejmě i jinde).

Blog jsem si založil původně proto, abych se naučil vyjadřovat svoje emoce novým způsobem. Psanou formou. Každý začátek je však těžký a proto prosím buďte ke mně shovívaví. Na druhou stranu ale musím říct, že přijímám jakoukoli konstruktivní kritiku. Shovívaví buďte prosím i k mojí špatné češtině. Je to přeci jen nějaký ten pátek co jsem opustil školní lavici a tím pádem skoro přestal psanou češtinu používat. Všechno samozřejmě rád opravím, tedy pokud nebude v rozporu s mým záměrem.

Třeba nakonec, tomu co píšu, bude tady někdo rozumět.