Věřím, že v našich životech je jen hrstka věcí které vám sami spadnou do klína. Většinový zbytek, si musíte nakopat krumpáčem sami. A pak vám může spadnout do klína.
V mém životě jsem se již několikrát zastavil a hleděl do skvrny na chodníku. Přišli však chvíle, kdy jsem neviděl nic jiného, než jen tu skvrnu. Bylo to smutné.
Často se nad tím zpětně zamýšlím. Snad už tuším kde se stala chyba. Pravděpodobně to bylo proto, že jsem měl hlavu jak autobus z městské hromadné dopravy. Prostě konzerva podivného tvaru, přetékající až po okraj lidským masem. Uznejte v tom se nedá dýchat. Natož myslet. A pak bylo nutné hledat inspiraci.
Jak ji tedy hledám? Asi se to mnoha lidem bude zdát směšné, ale osobně jsem našel vždy nejvíc inspirace tam, kde nic nebylo. Druhé místo kde hledám inspiraci je v prostoru netečném, kde struny, žestě a bicí vládnou světu. A na konec ještě jedno místo prozradím vám. Hledám inspiraci Tam, někam Tam . . . venku . . . za hranice ohraných rituálů. Tam se stačí jen dívat a být (i uvnitř) potichu.
[rozšířená reakce na článek: Je možné inspiraci hledat, nebo musí přijít sama?]
Žádné komentáře:
Okomentovat