Zeď nářků

Šel jsem po černém asfaltu podél bílé zdi. Měla drsnou bílou omítku. Moje ruka se bála jí dotknout. Přesto, když jsem šel pomalu, mohl jsem se rukou dívat na její tvář.
Moje kroky byly pomalé, ale jako bych s každým krokem utíkal. Milióny zrnek písku skončilo na téhle zdi. Jenže jejich křik nikdo neslyší. Pár mi jich zůstalo na dlani. Kam se teď asi vydají?

A já šel dál, podél bílé zdi na černém asfaltu. A moje pomalé kroky jako by utíkaly.

Východ slunce

.

Vždycky jsem věděl, že slunce vychází na východě. Ale kdo mohl tušit, že je to zrovna támhle.

. 

Virtuální slza

.


Ve virtuálním světě když vám spadne obří kámen na nohu, pak ti největší tvrďáci prý uroní i slzu.

.

Slova a slovníky

Mají slova nějaký význam, když je nikdo neslyší?
Mají slova nějaký význam, když jim nikdo nerozumí?
Mají slova nějaký význam, když je nikdo nepoužívá?
Mají slova nějaký význam?
. . .
. . . A kolik slov jste dnes řekli vy?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A komu?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A rozuměli vám?

Otáčel jsem listy ve slovníku a snažil jsem se některá ta slova zaslechnout.

. . . .

Jak asi znějí ta slova, která ještě nikdo nevyslovil?

. . . .

Proč jen některá slova mají svoji vůni?

Pláč

. . .

Znáte přeci ten pocit, když nitro ždíme vaše oči?

. . .

Sýr

Sedím nad žlutým sýrem s černým nožem. Nálepka z obchoďáku upozorňuje na konec spotřební lhůty. Čekal jsem proto do půlnoci co se stane. Nestalo se nic. Až do teď. Dokud jsem sýr nesnědl. Teď už nemá tahle nálepka žádnou zvláštní moc.

. . .

Než jsem sýr úplně snědl. Okrajoval jsem žlutý sír pořád dokola. Víte kolik hran má hranatý sír než se vám začne zdát kulatý? Já to také nevěděl. Překvapilo mě, jak málo hran stačí. Ale čím kulatější tahle hranatý sír byl, tím víc jsem na něj měl chuť.

.

Chodník

Lidí na chodnících začátkem tohoto léta opět ubylo. Snad je to i dobře. Ale proč jsou chodníky tedy pořád stejně široké?

. . . .

Na úzkém chodníku jsem se nikdy s nikým nesrazil.

. . . .

Je ten chodník špinaví nebo ta špína jen leží na chodníku?

. . . .

Šel jsem po jednom chodníku, abych našel jeho konec. Byla to dlouhá a otravná cesta. Zrovna když mně začala pobolívat pravá ruka, uznal za vhodné mě s téhle silnice konečně odvést do lesa. Ale konec jsem stejně nenašel.

.