Běžíte po závodní dráze a najednou je před vámi podivná čára na zemi. Slyšíte výstřel. Jste před stratem nebo před cílem? A kdo to vystřelil? Co ten výstřel vlastně znamená? Milion otázek, ale kdo vám na ně odpoví?
Asi nikdo!
Teda, jeden by tu byl. Jenže se moc neposlouchá. Možná stačí udělat JEN další krok. Ale kudy? Směrem k cíli nebo směrem ke startu. A není to vlastně stejným směrem? A jsme vtom zase. Další otázky, ale nikdo kdo by na ně mohl odpovědět. Nebo snad někoho vidíte?
Tunelem zazněl další krok hluchého, co nic nevidí.
pátek 22. října 2010
čtvrtek 21. října 2010
Konec světa jak ho znám – Osud
Je to už nějaký čas co to začalo. Byl poslední den těsně před prázdninami. Poslední setkání pár dobrých přátel v baru nad lahvinkou. S pokročilou hodinou téma houstne. Máme tu konec světa, nekonečnost vesmíru, multidimenzní zotročování a poslední soud.
A pak to přišlo.
Myslíš, že existuje osud?
Jednoduchá otázka která mě nemůže zaskočit. Odpověď na ni piluji již nějaký pátek.
Jasně že osud existuje. Nebo spíš jistá pravděpodobnost toho, že když se narodíš v určitou dobu, na určitém místě, stanou se s největší pravděpodobností některé věci. Například, pokud se narodíš na stejném místě a ve stejné době jako já, dá se předpovědět, že dostaneš vzdělání na základní škole, střední škole, gymplu nebo učňáku, založíš rodinu a nakonec zemřeš. To poslední je stoprocentní?
Lehký úsměv na konec jako tečka za mojí odpovědí. Jenže kola rozhovoru se točí dál. A mě to pomalu dochází. Další otásky jako střípky vytvářejí mozaiku kolem mlžného obalu slova OSUD. A pak se v mojí hlavě zrodila finální otázka.
Představte si, že tenhle vesmír zastavíme v čase i prostoru. Jiný vesmír vytvoříme za stejných počátečných podmínek. Je možné, že vesmír dospěje za stejnou dobu do stejného bodu jako ten zastavený?
Obávám se, že odpověď na tuhle otázku znám. Tak to je konec. Konec světa jak ho znám. Budoucnost totiž už byla dávno vytvořena.
A pak to přišlo.
Myslíš, že existuje osud?
Jednoduchá otázka která mě nemůže zaskočit. Odpověď na ni piluji již nějaký pátek.
Jasně že osud existuje. Nebo spíš jistá pravděpodobnost toho, že když se narodíš v určitou dobu, na určitém místě, stanou se s největší pravděpodobností některé věci. Například, pokud se narodíš na stejném místě a ve stejné době jako já, dá se předpovědět, že dostaneš vzdělání na základní škole, střední škole, gymplu nebo učňáku, založíš rodinu a nakonec zemřeš. To poslední je stoprocentní?
Lehký úsměv na konec jako tečka za mojí odpovědí. Jenže kola rozhovoru se točí dál. A mě to pomalu dochází. Další otásky jako střípky vytvářejí mozaiku kolem mlžného obalu slova OSUD. A pak se v mojí hlavě zrodila finální otázka.
Představte si, že tenhle vesmír zastavíme v čase i prostoru. Jiný vesmír vytvoříme za stejných počátečných podmínek. Je možné, že vesmír dospěje za stejnou dobu do stejného bodu jako ten zastavený?
Obávám se, že odpověď na tuhle otázku znám. Tak to je konec. Konec světa jak ho znám. Budoucnost totiž už byla dávno vytvořena.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)