(Tenkrát)
Chodil s hlavou s přímenou, a smál se.
Přátele zdravil už z dálky a v jeho očích byla vidět radost z toho, že je potkal.
V životě mu prý chybělo už jen jedno nesplněné přání.
(Dnes)
Úsměv pokřivený, hlava skloněná, u ucha drahý telefon.
Míjí své přátele s očima upřenými do černého asfaltu.
Jeho úsměv se v podivný škleb změnil.
Snad mu někdo odpustí, že přál si být . . . úspěšný . . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat